Lázeňství

Od roku 1939 do roku 1942 prováděl p. Břetislav Barták, továrník z Koryčan, na louce Hejtman hlubinné vrty a snažil se najít ložiska ropy. Nenarazili však na ropu, ale na několik minerálních pramenů, z nichž jeden vyrazil z hloubky 360 m velkým tlakem na povrch. Továrník Barták dal vodu z vrtu na rozbor a zjistilo se, že kromě minerálních solí je voda bohatá na jod a plynný metan. Dále obsahuje brom, lithium, kyselinu boritou aj. Díky svému prosycení různými plyny, ale především metanem, se stal tento pramen jediným svého druhu v Evropě.

Po půlročním namáhavém zajišťování byl pramen odborně zachycen do ocelových silnostěnných pažnic. Pramen dává 1.500 litrů vody za minutu. Teplota vody je 23° a ještě těsně před vyústěním má přetlak 4,5 atmosféry.

V roce 1944 postavil tovární Barták vlastní dřevěnou koupelnu, aby zjistil léčivé účinky vody. Výsledky léčení revmatických chorob byla tak překvapivé, že přicházeli nemocní z celého okolí. To přimělo továrníka Bartáka k iniciování stavby lázní. Obecní zastupitelstvo však rozhodlo, že podíl na výstavbě lázní musí mít především občané Chropyně. V roce 1945 byla založena společnost  Lázně Chropyně, spol. s r. o. a všichni občané byli vyzváni k upisování podílů po 10 tis. Kč. Výzva měla velkou odezvu; lidé měli dostatek peněz, neboť za války si za ně nemohli nic koupit. Podílů se upsalo za 5 mil. korun. V následujících letech byly postaveny lázně, které měly 12 koupelen s příslušnými masážními místnostmi a odpočívárnou, jejichž kapacita byla až 300 pacientů denně. Podle dalších šetření bylo zjištěno, že pramen je tak mohutný, že může zásobovat až 100 vanových koupelen. Lázně byly slavnostně otevřeny 28. 6. 1947 tehdejším ministrem zdravotnictví panem dr. Adolfem Procházkou a v neděli 29. června byly prameny posvěceny P. Josefem Vévodou. Jeden pramen nese jméno „Ječmínek“, druhý (který býval u vchodu do lázní) byl pojmenován „pramen ministra Procházky“. V roce 1948 však bylo pojmenování pramenu na počest dr. Procházky zrušeno, neboť po únoru 48 podal spolu se 14 ministry demisi, odjel do zahraničí a byl označen za zrádce národa.

V průběhu první lázeňské sezóny pověřil profesorský sbor lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně vědecko-lékařským průzkumem minerálního zdroje MUDr. Aloise Kameníka, který se tak stal lázeňským lékařem. Nával pacientů byl však tak velký, že jej nebylo možno léčebně pokrýt. Již od první sezóny přicházeli pacienti nejen z blízkého okolí, ale i ze zahraničí, a to konkrétně z Holandska a USA.

Už v roce 1949 se však lázně potýkaly s krizí; tehdejší Ústřední ředitelství státních lázní a zřídel oznámilo, že lázně po technické stránce neodpovídají předpisům a tudíž ze zdravotního hlediska nemohou fungovat jako lázně léčebné a proto byly uzavřeny. Jelikož chropyňští radní projevili o provoz lázní a jejich udržení zájem, byla s Ústředním ředitelstvím sepsána smlouva o provozu lázní jako lázní rekreačních a očistných.

V roce 1954 shledal lázeňský lékař MUDr. Kameník, že bylo vyléčeno 80% pacientů, kteří lázně v průběhu sezóny 54 navštěvovali. Léčilo se zde revma, ischias, křivice, dna, záněty dýchacích cest a nemoci nervové, srdeční a gynekologické. Byl tedy proveden nový rozbor vody s tím výsledkem, že pramen je léčivý a že takových vod je v republice málo a tehdejší Zdravotní komise rozhodla o postupné rekonstrukci stávajících a výstavbě dalších částí lázní.

Jelikož se však neustále slibované dotace na výstavbu a tudíž i výstavba sama oddalovaly, došlo k první etapě obnovy a rozšíření lázní až v roce 1958, kdy bylo otevřeno nové oddělení s 9 vanami a bylo rovněž zlepšeno lázeňské prostředí a lázeňské služby, k nimž patřilo i možné ubytování návštěvníků v hotelu Ječmínek.

V roce 1976 byla provedena rozsáhlá oprava lázní, neboť se zjistilo, že vlivem koroze potrubí unikala většina vody zpět do podzemí. Byl proveden nový vrt (do hloubky 385 m) a zjistilo se, že nový zdroj má vodu, která svou kvalitou dosahuje kvality vody v Luhačovicích a navíc obsahuje lithium; voda, na rozdíl od Luhačovic, není nasycena oxidem uhličitým, ale metanem. Teplota vody nového pramene byla +24°C a jeho vydatnost je 20 l za sekundu. Po renovaci lázní byla jejich kapacita cca 200 koupelí a 100 masáží denně.

V roce 1984 se uvažovalo o zahájení výstavby nových lázní a byla připravena plocha na výstavbu nové vanové části. K realizaci se však nikdy nepřistoupilo a když v roce 1997 přišla ničivá povodeň, byly lázně totálně zničeny. Od té doby má město neustále zájem o obnovu, resp. o postavení nových lázní. V průběhu období od povodní se vyskytlo již několik zájemců, avšak vždy zůstalo jen u všeobecných informací. Až v roce 2004 se podařilo lázně prodat a byly převedeny na investory. Měly by si zachovat svůj účel - tedy rehabilitace a léčebné pobyty.

Chropyňský pramen

Při průzkumu vrtu do hloubky asi 700 m byl v roce 1941 na louce "Hejtman" objeven minerální pramen a chemickým rozborem vody z něj bylo zjištěno, že obsahuje látky s léčivými účinky. Vydatnost pramene je 1 500 litrů vody za minutu, teplota vody je 23 °C a přetlak 450 kPa (4,5 atm.).

Léčivé účinky pramene jsou dány zejména vyšším obsahem minerálních solí, uhličitanů a chloridů. Plynné součásti vody jsou složeny hlavně z metanu a volné kyseliny uhličité. Mimo tyto složky obsahuje pramen jod, brom, lithium a kyselinu boritou.

Chropyňský pramen léčí převážně choroby pohybového ústrojí, a to:

  • chronický revmatismus kloubní
  • svalové revmatismy
  • arteriosklerózy v počátečních stádiích a při dobré funkční činnosti srdeční
  • polyneuralgie
  • polyarthritis reumatica chronica
  • neurovegetativní dystonie
  • obrny nervů, záněty sedacího nervu
  • cévní poruchy centrálního nervstva

Chemické složení termálního pramene dokládá, že je zdejší zřídelní voda lidskému zdraví prospěšná a vhodná pro účely pitné a inhalační. Má obdobné složení a vlastnosti typů minerálních vod luhačovických zřídel.

Chropyňský minerální pramen byl využíván v místních lázních. Ty však byly ničivou povodní v roce 1997 zcela zatopeny a zničeny a "slibované" rekonstrukce se tedy lázně nedočkaly. Jelikož město nemělo dostatečný objem finančních prostředků, aby se ujalo výstavby nových lázní a hledalo investora. Ten se našel až v roce 2004, kdy byly pozemky lázní prodány.